Město-vězení

Vladimír Preclík, Město-vězení

1967, polychromované dřevo, v. 60 cm, P 257. Zakoupeno v roce 1992 od autora.

Vladimír Preclík (1929–2008) patří ke generaci mimořádných sochařů, kteří svá studia na vysoké škole sice zakončili už v první polovině padesátých let, ovšem prosadit se mohli až mnohem později s uvolněním poměrů v letech šedesátých. Jeho kariéra vrcholila v závěru této dekády: v roce 1967 byl vybrán na prestižní výstavu International Exhibition of Contemporary Sculpture při EXPO v Montrealu, v tomtéž roce reprezentoval Československo na bienále v São Paulu a o rok později na bienále v Benátkách, kde bylo také vystaveno Město-vězení.

Preclík pro sebe už na konci padesátých let objevil dřevo, které povrchově upravoval mořením a barevnými nátěry. Většinou pracoval v rozsáhlejších cyklech, které nazýval například Klenotnice, Trůny či Města. Tyto objekty v nich však nejsou zobrazeny, nýbrž transformovány v poetické znaky. Lyrický rozměr jim dodávají i názvy – v cyklu Města najdeme například Staré provensálské město, další je Spoutané, jiné Nepokořené a v roce 1971 vytvořil pro novostavbu chebské pošty Kvetoucí město, téměř tři metry vysokou sochu, která se nakonec dostala do sbírek galerie a je natrvalo prezentována v její pobočce Retromuseum.[1] Město-vězení je podobně jako ostatní sochy z této série založeno na vertikální kompozici vycházející z válcovitého tvaru kmene. K motivu vězení odkazuje opakující se rastr, který připomíná nekonečné řady oken či mříže.

[1] ČERNÝ, Zbyněk – FIŠER, Marcel, Umění v Chebu. Horažďovice – Cheb 2013, s. 97.