Neprakta (Hardcore)

Filip Turek, Neprakta (Hardcore)

1997, 150 × 207 cm, digitální reprodukce. Získáno v roce 2014 nákupem od autora.

Jednou z vlastností postmoderny, která v 80. letech dorazila i k nám, bylo zpochybnění zdánlivých jistot, na nichž bylo založeno moderní umění, včetně samotného principu autorství. Vedle klíčového pojmu citace se objevil termín apropriace neboli přivlastnění, tedy často téměř doslovné kopírování již existujících děl, jejichž původnímu obsahu a smyslu byl však dán nový kontext. V rámci české postmoderny 80. let se s citacemi setkáváme poměrně hojně. V obrazech Jiřího Davida nebo Jiřího Kovandy například najdeme Krtečka Zdeňka Milera a motivy z kreslených vtipů Vladimíra Jiránka nebo autorské dvojice BAPE. S čistou formou apropriace přišel až po roce 1989 Filip Turek (1966), je však zajímavé, že i on použil kresbu předního karikaturisty, tentokrát Jiřího Wintera Neprakty.

Citlivost ke všední realitě a sociální rozměr umění byly znakem celé Turkovy generace, která nastoupila na počátku 90. let. V jeho případě to konkrétně znamená zájem o pokleslosti všeho druhu – banalitu, kýč, a dokonce i o ty aspekty reality, od nichž se znechucením odvracíme zrak, jako vyměšování. Vedle svého vrstevníka malíře Víta Soukupa začal jako první u nás pracovat s retroestetikou 70. a 80. let, zejména s nalezenými objekty a fotografiemi, na nichž si všímal jejích humorných a bizarních aspektů. Tyto principy, tj. pokleslost, svébytný humor a „nalezený objekt“ (respektive zde obraz), najdeme i v tomto díle. Drobnou Nepraktovu kresbu – nejspíš jde o ilustraci nějaké brožované detektivky – zde zvětšil na formát monumentálního obrazu. Výsledkem je travestie nejvznešenějšího malířského žánru 19. století – historické kompozice, jež byla tradičně spojena s patosem a tragikou. A protože se nacházíme v Chebu, na mysli nám ihned vytane obraz Astrolog Seni nad Valdštejnovou mrtvolou Karla von Pilotyho z mnichovské Pinakotheky, jedno z nejvýznamnějších děl tohoto žánru vůbec.