Česání ovoce

Emil Filla, Česání ovoce

1911, olej na plátně, 108 × 49,5 cm, značeno vpravo dole: Emil Filla, O 252. Zakoupeno v roce 1968 od rodiny autora .

Podzim roku 1911 byl pro tvorbu Emila Filly (1882–1953) zásadní. Právě tehdy se poprvé setkal s kubismem Pabla Picassa a Georgese Braqua, který se už natrvalo stal součástí jeho uměleckého názoru. Kubismus ztělesňoval hodnoty, jež celý život vyznával: na jedné straně to byl vztah ke skutečnosti (své dílo vnímal jako pokračování realistické tradice, kterou pro něj reprezentovali zejména Caravaggio, holandské zátiší, Cézanne a právě Picasso), na straně druhé maximální svoboda její tvůrčí interpretace.

K prvním obrazům, v nichž nový jazyk uplatnil, patří Česání ovoce.[1] Vystavil ho na prvním vystoupení kubistické Skupiny výtvarných umělců na začátku roku 1912 v Obecním domě, které vzbudilo mimořádný rozruch a dočkalo se mnoha uštěpačných reakcí ze strany publika i kritiky. Dokonce byl karikován slovem i kresbou v Humoristických listech: „Jakýsi občan, nalézající se v mylné domněnce, že obraz představuje snímání z kříže, chtěl jej zakoupiti své nábožné manželce, ale když mu bylo vysvětleno, že je to česání ovoce, upustil od svého záměru.[2] Autor anekdoty se tu však bezděčně dotkl hlubších zdrojů Fillova umění, zejména jeho intenzivního zájmu o staré umění, který se projevoval v kompozičních schématech jeho obrazů.[3] Kompozici přikládal v té době mimořádný význam a za pomoci pravítka a kružítka si do fotografií obrazů starých mistrů, například Tintoretta, Rembrandta nebo El Greca, zakresloval jejich kompoziční principy. Promyšlenou výstavbu má i tento obraz, hvězdicovitě rozvržený kolem jablka, nacházejícího se v jeho přesném geometrickém středu.

[1] Pod tímto názvem byl vystaven na první výstavě Skupiny výtvarných umělců, stejně jako na velké autorově retrospektivě v roce 1932 v Mánesu. Do sbírek chebské galerie byl však zařazen jako Česáči ovoce, což se pak vyskytuje v některé literatuře.

[2] Venouš Dolejš (vlastním jménem Josef Skružný), Humoristické listy, 19. 1. 1912.

[3] LAHODA, Vojtěch: Emil Filla. Praha 2007, s. 104.