Zlatý večer

Maxmilián Švabinský, Zlatý večer

1919, dřevoryt na papíru, 55 x 42,5 cm. Značeno vlevo dole: 107/150, vpravo: MŠvabinský.

Dřevoryt Zlatý večer, podobně jako cyklus Rajská sonáta z téže doby, „… oslavuje v ideálních féeriích pozemských rájů nevyčerpatelnou plodnost přírody a životnou krásu ženy“ (Petr Wittlich). Zároveň je také odrazem tehdejší autorovy komplikované rodinné situace. Na začátku roku 1914 se totiž zamiloval do Anny Vejrychové, manželky svého švagra, taktéž malíře Rudolfa Vejrycha, s nímž měla dceru Zuzanu. Švabinský byl v té době ženatý s jeho sestrou Elou. Vztah, který se jejich partneři zprvu pokoušeli tolerovat, se brzy stal veřejným tajemstvím nejen v rodině, ale i na veřejnosti, neboť Švabinský Annu začal oslavovat ve svých dílech. V roce 1919, kdy vzniká náš dřevoryt, nakonec došlo k rozluce obou manželských párů. Anna se i s dcerou od Rudolfa odstěhovala a začala se Švabinským trávit mnohem více času. Nicméně ten i nadále sdílel společnou domácnost se svou matkou, sestrou a bývalou manželkou Elou. To se změnilo až v roce 1931, kdy Annu pojal za manželku.

Scéna z divoké džungle, v níž se zobrazil s Annou a malou Zuzankou, evokuje prvotní ráj nebo primitivní „přirozený“ život. „Intenzita jeho lásky (…) narušovala jeho vztahy k světu, který ho obklopoval a který nebyl vždy ochoten kladně posuzovat jeho čin. Proto si tedy vytváří fantazijní svět harmonie, jaká není v životě, z něhož uniká, poněvadž jej zraňuje. Vytváří si neskutečný svět ráje.“ (Vojtěch Volavka)