Paní s kočkou

Hana Purkrábková, Paní s kočkou

1983–1984, keramika, v. 58 cm. P 220. Zakoupeno v roce 1986 od autorky.

Hana Purkrábková zůstala prakticky celý tvůrčí život věrná jedinému stylovému modu. Své postavy vytvářela v pálené hlíně, kterou decentně kolorovala a zároveň nechávala vyznít její drsnou syrovost. Zobrazovala své současníky, ale také psy a kočky, možná i proto, že zvířata byla nedílnou součástí jejího života ve venkovském domě v Brunšově u Vltavy nedaleko Štěchovic, kde žila se svým manželem Karlem Pauzerem, také sochařem-keramikem. Někdy dokonce nechávala lidská a zvířecí těla splynout v groteskních alegoriích, které bývají řazeny k tzv. české grotesce po bok Sopkových Hlavonožců; zvířata zobrazovala s lidskými výrazy, neboť je nevnímala jako bytosti vůči člověku podřadné. Její sochy lidí realisticky vystihují určité typické postoje, gesta a výrazy a také charakteristické účesy a šaty. Alena Potůčková si dokonce povšimla, že její dílo jak v obsahu, tak v materiálu kolorované hlíny svým způsobem navazuje na sociální civilismus Otto Gutfreunda a Ladislava Zívra.[1]

Spojovacím rysem jejích postav je nehezkost tváří a těl, často až karikaturně nadsazená, se stopami věku, otylosti, dokonce zanedbanosti a nevkusu. Nepoužívá ji však jako nástroj nějaké kritiky či zesměšnění, spíše je pro ni symptomem nepřikrášlené reality všedního života, který ve venkovském prostředí denně žila.

[1] Hana Purkrábková, Karel Pauzer. Bytosti, katalog výstavy, text Alena Potůčková, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 2017.