Pec pod Čerchovem

Richard Fremund, Pec pod Čerchovem

1959, olej na plátně, 70 × 99 cm. Značeno vpravo nahoře: „2. VI. 1959“; na zadní straně plátna: „RICHARD FREMUND / olej 1959 / „Pec pod Čerchovem“ / 99 x 70 cm“. O 119. Získáno v roce 1963 převodem z Ministerstva školství a kultury.

Richard Fremund (1928–1969) byl z Akademie výtvarných umění vyloučen v roce 1949 při stejných čistkách jako Pavel Brázda a Věra Nováková, poté však mohl alespoň vystudovat scénografii na DAMU u Františka Tröstera. V druhé půli padesátých let patřil k nejvýraznějším protagonistům zápasu o liberalizaci uměleckého provozu proti ideologickému dohledu Svazu československých výtvarných umělců. V roce 1955 se zúčastnil důležité Výstavy jedenácti ve výstavní síni Ars Melantrich Praha, která stojí na samém počátku těchto snah. V dubnu 1956 následovala jeho samostatná výstava ve Výstavní síni Československého spisovatele, bývalém Topičově salonu, která se stala malou senzací. New York Times o ní dokonce referovaly jako o první výstavě moderního umění v Československu po roce 1948. A konečně v roce 1957 se stal členem skupiny Máj 57, vůbec prvního uměleckého sdružení poté, co reforma Svazu umožnila jejich vznik.

Fremunda můžeme považovat za ztělesnění „krotkého modernismu“ padesátých let navazujícího na předválečné umění. Jeho vrcholný malířský projev, který spadá do druhé poloviny této dekády, byl ovlivněn Henri Matissem a Raoulem Dufym, jejichž výstavy měl možnost spatřit při tříměsíčním pobytu v Paříži v roce 1956, a také určitými polohami v díle Josefa Čapka. Náběhy k tomuto osobnímu stylu jsou však u něj patrné už v několika obrazech z let 1949 a 1950, takže později jen navázal na něco, co mu bylo bytostně vlastní. Motiv vesnice, pojatý jako abstraktní síť zjednodušených domků se sedlovou střechou, prochází celou jeho tvorbou padesátých let. Už od dob studií jezdil za spolužákem Vladimírem Vašíčkem do Svatobořic na Kyjovsku. V tomto případě se však nejedná o jižní Moravu, nýbrž – jak název napovídá – o Pec pod Čerchovem na Chodsku. Jak doložila Marcela Chmelařová, Fremund, podobně jako celá řada přátel z jeho okruhu, tu navštěvoval malířku a grafičku Ludmilu Jiřincovou. Ta si zde zakoupila vilu postavenou Jaroslavem Špillarem, proslulým malířem chodských motivů z přelomu 19. a 20. století. Jiřincová spolu se svým mladším přítelem houslovým virtuosem Ladislavem Štiborem vybudovala ve svém podkrovním ateliéru s bytem v pražské Ostrovní ulici jakýsi umělecký salon, který se v padesátých letech stal jedinečnou oázou svobody. Setkávala se zde pestrá společnost malířů, hudebníků a literátů, z výtvarníků například František Tichý nebo Fremundovi generační vrstevníci Robert Piesen, Pavla Mautnerová, Jitka Kolínská a fotograf Václav Chochola.[1]

[1]CHMELAŘOVÁ, Marcela: Richard Fremund. Praha 2014, s. 28.