La Saletta

Ivan Sobotka, La Saletta

1957, olej na plátně, 64,5 × 29,5 cm. Zakoupeno v roce 2019 z Galerie Ztichlá klika.

Dílo Ivana Sobotky (1927–2008) je asi nejpozdnějším výhonkem bohaté tradice zdejšího katolického myšlení v linii silné osobnosti nakladatele Josefa Floriana; Sobotka je ostatně rodákem z Moravských Budějovic, odkud to do Florianovy Staré Říše není daleko. Svědčí o tom jeho oproštěné hlavy biblických postav, světců a jemu blízkých kulturních osobností, jimž se věnoval od 60. let až do své smrti. Vedle inspirace předgotickým uměním je zde patrný i vliv umění lidového, zejména podmaleb na skle, spjatých s církevním prostředím. Obraz La Saletta je věnován jednomu z nejvýznamnějších mariánských zjevení. Dne 19. září 1846 se dvěma dětem při pasení krav vysoko ve francouzských Alpách ukázala žena se zarmoucenou tváří, jejíž hlavu pokrytou šátkem korunoval věnec z růží a nad čelem jí zářilo silné světlo připomínající diadém. (Tyto atributy najdeme ve stylizované podobě i na Sobotkově obraze.) Předala jim poselství, že pokud nebudou lidé poslouchat Boha a jeho přikázání, dopadne na ně velké neštěstí. Mariánské zjevení z La Saletty silně rezonovalo i v českém prostředí. V roce 1909 publikoval Florian překlad knihy Leona Bloye (i on patří k osobnostem, které Sobotka zobrazil) Ta, která pláče. O Panně Marii Lasalettské psali například Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Čep, Bohuslav Reynek nebo Jan Zahradníček, který v roce 1947 vydal stejnojmennou sbírku. „La Saletta byla pro básníky – katolíky doslova jakýmsi toposem světa, jenž je na útěku před Bohem.“ A právě tak ji ve svých obrazech chápe i Ivan Sobotka.