Malováno ve dne, malováno v noci

Marian Palla, Malováno ve dne, malováno v noci

1979, kombinovaná technika na plátně, 70 × 80 cm. Zakoupeno v roce 2018 od autora.

Díky osobnostem jako Jiří Valoch, Dalibor Chatrný nebo Jiří Hynek Kocman se Brno už koncem šedesátých let stalo významným centrem konceptuálního umění. Na začátku let sedmdesátých se k nim připojil o něco mladší Marian Palla (nar. 1953), občanským povoláním violoncellista orchestru brněnské opery, jehož přístup byl založen na nepravděpodobném spojení humoru a východní duchovnosti. Druhé oblasti se však spíše jen dotýkal ve svém umění, než aby ji praktikoval v reálném životě. Zato se mu na začátku osmdesátých let podařilo dospět k téměř úplnému splynutí umění a života v minimalistických akcích, o nichž referoval krátkými strojopisnými texty, které rozesílal přátelům.[1] Podstatná část jeho tvorby se zároveň předtím i poté vztahovala k tradičnímu obrazu. A také k těm nejzákladnějším projevům malby, jako jsou prosté čáry štětcem nebo – jako zde – hrubě pomalované plochy. Například obsahem jednoho obrazového cyklu byl čas, během něhož maloval stejně dlouhé a ve výsledku podobné čáry, a to od několika sekund až po dvacet čtyři hodin. Také dvě poloviny našeho obrazu odlišuje pouze denní doba, během níž vznikly, uvedená v textovém přípisu přímo na obraze. Divák samozřejmě může přemýšlet nad tím, zda autor takto deklarovaný časový koncept opravdu dodržel, případně hledat rozdíly mezi oběma částmi. Pak ovšem přichází v úvahu ještě jiná, řekněme filozofická interpretace: to, co se jeví stejné, se ve skutečnosti může zásadně lišit, přestože tuto odlišnost lze uchopit jen myslí, nikoliv smysly. Ostatně v dalším obraze založeném na analogické kompozici se k ní Palla přímo přihlásil, když na jeho jednu půli napsal „TATO POLOVINA EXISTUJE“ a druhou ponechal bez komentáře.

[1] Jeden z nich nesl například toto sdělení: „CHVÍLE, KDY DECH VCHÁZÍ DO VĚTRU // Vystoupil jsem na kopec / obrátil jsem se po větru / a pokračoval jsem v dýchání. // 24. 6. 1984 M. P.“