Tak teď tu

Dalibor Chatrný, Tak teď tu

1974, 1976, 1996, akryl na plátně, 100 × 90 cm, O 761. Zakoupeno v roce 2016 od rodiny autora.

Dalibor Chatrný (1925–2012) se v šedesátých letech vyjadřoval různými mody abstraktního jazyka. Už tehdy mu bylo vlastní experimentování s formálními prostředky. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se pak stal jedním z prvních konceptuálních umělců u nás. V jeho malířské tvorbě vykrystalizovalo několik témat, která sledoval v obsáhlých sériích. Často je na jistou dobu opouštěl, aby je později uchopil znovu a jinak, případně několik z nich propojil. To platí i pro cyklus, do něhož spadá obraz ze sbírek GAVU Cheb. Jeho hlavním motivem je geometrický objekt nejistého tvaru. Díky stejné barvě bočních stěn ho zprvu vnímáme jako pohled do nějakého vnitřního prostoru připomínajícího krychli v perspektivním zobrazení. O krychli zde skutečně jde, ovšem není zobrazená perspektivně, nýbrž axonometricky, jak to vyplývá z dalšího rozsáhlého cyklu obrazů, kresebných a nebarevných, rovněž z roku 1974.[1] Původně totiž šlo o krychle dvě, zobrazené v překryvu, vzájemně otočené o 45 stupňů. V jiném tehdejším cyklu na stejné téma, kde pracoval naopak s výraznou barevností, ponechal z každé krychle pouze jednu stěnu – z jedné horní, z druhé spodní – a hrál si s propojováním jejich rohů vertikálními a diagonálními liniemi. A konečně v sérii, z níž pochází náš obraz, východisko ještě více zastřel a naopak zdůraznil optický klam.

Vysloveně konceptuální je zde pak práce s textem. Ve spodní části se nachází nápis tak teď tu, který mu dal i název. Tato tři slova lze nejspíš vyložit jako podnět k tomu, aby si divák uvědomil sám sebe v daném okamžiku na daném místě. Pro Chatrného jsou velmi důležitá: objevují se na několika dalších dílech i v jeho teoretických textech, kde je doprovází komplementární trojice jinak jindy jinde.[2] Spojujícím motivem této série jsou také slovní pojmenování základních (ne)barev černé a bílé. Buď je píše v různých světových jazycích, nebo jimi paradoxně označuje podkladové pole opačné barvy. Je to důležitý nástroj jeho relativizující konceptuální tvorby. Vytržením z kontextu řeči a umístěním do zmíněných juxtapozic zpochybňuje samotný princip, na němž je jazyk postaven, tedy samozřejmost spojení slova a jeho významu.

[1] Na webových stránkách http://dalibor.chatrny.cz je jich devět, všechny datovány dvěma roky 1974 a 1996. Mají stejné rozměry jako náš cyklus.

[2] Nikoliv náhodou se takto jmenovala i velká výstava v Muzeu umění Olomouc na přelomu let 2011 a 2012, poslední, která vznikla ještě za jeho života. Tak, teď, tu. Muzeum umění Olomouc, 20. 10. 2011 – 6. 2. 2012, kurátor Ivo Binder. Také pro jeho velkou monografii zvolili autoři stejný název. Tak teď tu. Komplementární svět Dalibora Chatrného. Brno 2015.