Magnetický graf

Vladimír Boudník, Magnetický graf

1965, strukturální magnetická grafika, papír, 208 × 291 mm (390 × 500 mm), signováno dole uprostřed: Vladimír Boudník 1965, G 196.

V roce 1959 začal Vladimír Boudník (1924–1968) matrice svých aktivních grafik doplňovat brusným prachem, který fixoval nitrolakem. V něm se barva lépe zachycovala a grafika působila kontrastněji. Vznikla tak zcela nová technika, kterou nazval „strukturální grafika“.[1] Desky někdy zpracovával svářečkou a autogenem a doplňoval například nitěmi či látkami. Jestliže aktivní grafiky byly většinou monochromní, zde se začala více uplatňovat barva. Jednotlivé matrice otiskoval mnohokrát, často i po několik let, a měnil jejich barevnost. Základní princip strukturální grafiky pak rozvíjel dál. Například při tvorbě „magnetických grafik“ nanesl na matrici kovové piliny. Poté pod ní pohyboval magnetem, který piliny zformoval do hadovitých záhybů, jež pak opět fixoval nitrolakem.

[1] Díky tomu se pojem „struktura“ rozšířil pro popis bohatě členitých amorfních povrchů informelních obrazů, objektů a grafik, přestože adekvátnějším termínem by byla „textura“.