V továrně

Vladimír Boudník, V továrně

1959–65, aktivní grafika, papír, 148 × 247 mm (342 × 435 mm), signováno dole uprostřed: Vladimír Boudník 1959–65, G 198.

Vladimír Boudník (1924–1968) patří k několika českým výtvarníkům, kteří pronikli do mezinárodního kontextu. Již na začátku šedesátých let se jako jediný Čech vedle Františka Kupky dostal do prvních publikací mapujících dějiny abstrakce, jejichž autorem byl malíř a kritik Michel Seuphor. K nezobrazujícímu projevu dospěl sice poněkud později než Wols, Mathieu či Pollock, s nimiž bývá srovnáván, ovšem zcela nezávisle na nich. O prosazení svého výtvarného názoru totiž musel bojovat v hermeticky uzavřeném prostředí Československa padesátých let, kde byla abstrakce odsuzována jako formalismus zcela cizí socialistickému člověku. Jeho kolekce v GAVU Cheb čítající čtrnáct listů obsahuje příklady všech zásadních technik, které objevil.

Boudník se vyučil nástrojařem a po válce ještě vystudoval střední výtvarnou školu. Po ní nastoupil do strojírenského podniku ČKD Trakce, nejdřív do propagace, později však přešel přímo do provozu. Jeho objevy na poli grafických technik byly jeho zaměstnáním bezprostředně podmíněny. Tím prvním a nejvýznamnějším byla „aktivní grafika“, která představuje zásadní přínos ke světovému umění a originální českou verzi evropského tašismu a americké action painting. Boudník k ní dospěl již v roce 1955. V továrně, kde pracoval, zorganizoval výtvarný kroužek, který se věnoval grafice. Zpočátku pracovali v klasické technice suché jehly, za matrice jim posloužily různé zbytky plechů. Na nich se často objevovaly stopy opotřebení nebo otisky nástrojů a Boudník brzy zjistil, že mají vlastní estetickou a výrazovou kvalitu a mnohdy jsou zajímavější než sám zobrazovaný motiv. „Chopil se tedy tohoto principu záměrně a začal matrice zpracovávat kladivem, sekal do nich různými nástroji, vtlačoval lisem kusy odpadních materiálů (…), vrážel do nich kousky pilníků a pil, některé matrice perforoval, propaloval je autogenem či jím naopak dělal na desku návarky (…), ostříhal nepravidelně okraje matric na nekonvenční formáty, prostě dělal, co ho napadlo a co mu průmyslové prostředí poskytlo.[1]

[1] MERHAUT, Vladislav: Grafik Vladimír Boudník. Praha 2009, s. 144.