Hermafrodit

Jaroslav Puchmertl, Hermafrodit

1942, lipové dřevo, barva, dřevěný autorský sokl potažený hrubou tkaninou s kovovým štítkem se jménem autora, v. 34,5 cm, sokl 7 cm, značeno na soše: P., P 272. Zakoupeno 2001 ze soukromé sbírky.

Jaroslav Puchmertl (1916–1991) byl jediným sochařem mezi členy surrealistické Skupiny Ra (1944–1947). Jeho dílo není rozsáhlé a spadá pouze do čtyřicátých let. Vedle fotokoláží a asamblážovaných objektů zahrnuje i sérii Hermafroditů – dřevěných, monochromně kolorovaných soch, představujících fantaskní hlavy amorfních tvarů. Tři z nich byly v roce 1946 publikovány ve skupinovém sborníku A zatím, co válka. Ta chebská mezi nimi sice chybí, v roce 1988, tj. ještě za autorova života, však byla vystavena na první velké přehledové výstavě Skupiny Ra v Galerii hlavního města Prahy.[1] Dnes je jednou z pouhých dvou autorových prací ve veřejných sbírkách.[2]

Po roce 1948 Puchmertl tvůrčí výtvarnou práci opustil a stal se kariérním komunistickým funkcionářem – vedoucím kulturního odboru Ústředního výboru Národní fronty. Ani tehdy však nepřerušil styky s kulturním prostředím, z něhož vzešel, které se však mezitím bylo nuceno přesunout do undegroundu. Egon Bondy vzpomíná, že u něj hledal pomoc během první vlny politického pronásledování na podzim 1949.[3] Později se snažil pomáhat svým přátelům-výtvarníkům, jako byli Josef Istler či Mikuláš Medek, kterým zprostředkovával drobné zakázky realizované pod cizím jménem, například výrobu malovaných transparentů na politická shromáždění. Puchmertl byl také už od třicátých let významným sběratelem moderního umění a svou sbírku budoval i po roce 1948, tedy v době, která této aktivitě vůbec nepřála.[4] Soustředil se na český surrealismus a vlastnil mimořádná díla předválečného umění (Toyen, Štyrský, Šíma, Janoušek), členů Skupiny Ra a Skupiny 42 i umělců, kteří nastoupili až po válce (Mikuláš Medek, Vlastimil Beneš, Vladimír Fuka).

[1] O dataci v jejím katalogu opíráme i tu nynější. Skupina Ra. Katalog výstavy, Praha 1988, s. 24. Dne 11. října 2017 byla v aukční síni Pictura dražena jiná verze této sochy, tvarově a rozměrově shodná, ovšem bez autorského soklu a se žlutým nátěrem. V aukčním katalogu se uvádí, že ji „… získal před mnoha lety do své sbírky významný fotograf přímo od autora“. Na výstavě v GHMP však byla chebská verze, což potvrzuje i sokl, který je patrný na černobílé reprodukci v katalogu.

[2] Další socha z cyklu Hermafrodit se nachází ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie.

[3] BONDY, Egon: Prvních deset let. Praha 2002, s. 23, 110, 111.

[4] K tomu více: RUSINKO, Marcela: Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství v českých zemích v letech 1948–1965. Brno 2018, s. 155–161.