Cementárna v Podole

Miloslav Holý, Cementárna v Podole

1921, olej na plátně, 63 × 69 cm, značeno vpravo dole: M. Holý 21, O 349. Zakoupeno v roce 1973 od autora.

Miloslav Holý (1897–1974) maloval na počátku 20. let především náměty ze života prostých lidí. Silně ho tehdy ovlivnilo dílo Edvarda Muncha, které měl v roce 1921 možnost osobně spatřit během zájezdu pražské Akademie výtvarných umění do Berlína. „S Holanem a Janem Slavíčkem jsme se v Berlíně odpoutali od naší výpravy a vyhledali spolu Kurta Glasera, který právě vydal monografii o Edvardu Munchovi a sám vlastnil sbírku jeho děl. Sytá barevnost, kterou jsme si vůbec z reprodukcí nepředstavovali, šíře udělání a pevnost formy nás ohromily.[1] Munchovské prvky lze identifikovat hned na několika jeho zachovaných obrazech, další později zničil.[2] Dagmar Mazancová je nachází především v obrazech U Vltavy v Karlíně (1922) s ubíhající perspektivou připomínající kompozici slavného Výkřiku a ve dvou krajinách z roku 1921 Vyšehrad od Podolí a Cementárna v Podole, kde se projevuje „… v zaoblených konturách figur a objektů a ve způsobu barevné traktace země“.[3] Posledně jmenované plátno v majetku GAVU Cheb zobrazuje zaniklou cementárnu, na jejímž místě dnes stojí známý plavecký stadion. Najdeme ji i na obrazech dalších malířů, včetně těch nejvýznamnějších, jako byli Bohumil Kubišta nebo Otakar Marvánek, většinou ovšem z nadhledu z kopce nad ní, odkud se bohatě členěný industriální areál uplatňoval na pozadí malebného panoramatu s Vltavou, Vyšehradem a Pražským hradem.[4]

[1] HOLÝ, Miloslav: Kus společné cesty. K uměleckým začátkům Karla Holana. Výtvarné umění IV, č. 1, 1954, s. 12–17.

[2]Mnohé z těch svých pošetilostí rozcitlivělého mladého člověka, v nichž jsem chtěl já, nedramatický člověk, napodobit tohoto ,násilníka snu‘, jsem později zničil.“ HOLÝ, Miloslav: Podzimní vzpomínání. Výtvarné umění XIX, č. 7, 1969, s. 361.

[3] MAZANCOVÁ, Dagmar: Miloslav Holý (1897–1974). Praha 2011, s. 14.

[4] Bohumil Kubišta, Cementárna v Braníku, 1911, Židovské muzeum v Praze; Otakar Marvánek, Podolská cementárna, 1920, GHMP.