Žena s přístrojem

Ladislav Zívr, Žena s přístrojem

1948, patinovaná pálená hlína, v. 50 cm. Značeno vzadu: Zívr 48, P 47. Získáno v roce 1972 převodem z Ministerstva kultury.

Je skoro neuvěřitelné, že z Nové Paky, malého východočeského městečka, pocházejí hned tři klíčoví umělci generace, která nastoupila ve 30. letech: vedle malíře Františka Grosse a fotografa Miroslava Háka i sochař Ladislav Zívr (1909–1980). Byli blízkými přáteli, a není proto náhodou, že se všichni stali členy slavné Skupiny 42. Venkovsky založený Zívr, který se po studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole vrátil do rodného města, přijímal program skupiny, orientované na tematizaci moderní civilizace, především města a jeho života, značně neortodoxně. Spíš ho zajímalo, jak se její technické příznaky bezprostředně týkají člověka. Názorně o tom mimo jiné svědčí plastiky zobrazující nemocniční prostředí, v nichž se technické přístroje stávají atributem lékařovy specializace (např. Rentgenolog, 1943). Materiálem, jímž byla kolorovaná pálená hlína, i pracovní tematikou v nich navázal na poválečný civilismus Otto Gutfreunda. Nebylo to poprvé: přihlásil se k němu už v počátcích své tvorby v první půli 30. let, tehdy ovšem v žánru portrétu.

Tyto plastiky prezentoval Zívr na výstavách Skupiny 42 – na první, která proběhla v roce 1943 právě v Nové Pace, i na druhé, uskutečněné v tom samém roce v Topičově salonu. Protože v kritikách byly hodnoceny negativně, tuto polohu na čas opustil. Teprve v letech 1947 a 1948 se k tématu člověk a stroj vrátil. Tehdy totiž našel nový originální způsob, jak téma uchopit: vytvářel sochy, v nichž nechal člověka s přístrojem srůst do podoby „novodobých kentaurů“ (Miroslav Míčko), do působivé plastické metafory toho, jak technika rozšiřuje smyslové i fyzické možnosti člověka, ale zároveň ho tím vlastně proměňuje. Pálená hlína – Zívrův hlavní materiál, neboť otec byl hrnčíř a on sám se u něj vyučil – umožnila splývání tvarů, které ještě podpořila monochromní barevnost. Tu narušoval jen decentně uplatněný barevný detail, jakým je na plastice Žena s přístrojem červené světlo v jeho horní části. Mimochodem žádný takový přístroj s největší pravděpodobností neexistoval - imaginace měla pro Zívra větší sílu než víra v racionalitu moderní civilizace.