Venuše v ulitě

Zbyšek Sion, Venuše v ulitě

1965–1966, kombinovaná technika na plátně, značeno vpravo dole: SION 65–66, O 732. Zakoupeno od autora v roce 2002.

Groteskní obludy Zbyška Siona (1938), podané vytříbenou technikou s důrazem na vizuální působivost bohatě strukturované malířské hmoty, můžeme vnímat jako jistou analogii francouzských prokletých básníků, kteří v závěru 19. století líčili dokonalou básnickou formou ošklivost a hnus. Sion si oblíbil zejména Arthura Rimbauda.Tento obraz je dokonce inspirován konkrétní Rimbaudovou básní Venus Anadyomené, která je perzifláží tradičního ikonografického tématu Venuše vystupující na mušli z vln. Známe ho už z antiky z Pliniova popisu slavného Apellova díla, později ho zpracovali Botticelli či Tizian a také ve francouzské malbě 19. století bylo díky Ingresovi, Bouguereauovi, Cabanelovi a dalším populární do té míry, že podnítilo Rimbaudovu parodii. Jeden její verš v překladu Vítězslava Nezvala si Sion vypůjčil pro název obrazu – Venuše v ulitě

 

Arthur Rimbaud, Venus Anadyomené

Jak z rakve vyčnívá ze staré žluté vany / tvář s hnědým vrkočem, jenž páchne pomádou, / hloupá a plná chyb, které jsou flikovány / dost nedostatečně; pod velkou hromadou / je mastný šedý krk a velmi krátká záda, / shrbené lopatky, jež sebou hýbají, / tuk skrytý pod kůží se v tlusté vrásky skládá, / obliny kypí jen, boky se houpají. / Páteř je narudlá; vše páchne cizostí / a strašně odporně. Je vidět zvláštnosti, / na které bylo by potřeba vzíti lupu. / Na bocích vryto je: Venuše v ulitě. / – To tělo hýbá se a vystrkuje z chlupů / ohavně krásný kříž a vřídek u řitě.