Studie k obrazu Žena a jezdec u jezera

Jan Preisler, Studie k obrazu Žena a jezdec u jezera

1905, olej na plátně, 35 × 43 cm, O 197. Zakoupeno v roce 1965 ze soukromého majetku.

Jan Preisler (1872–1918) se ke kompozicím svých obrazů obvykle dobíral prostřednictvím menších studií. K obrazu Žena a jezdec u jezera (1905, NG Praha) jich existuje hned pět, což je i na něj nezvykle vysoký počet. Na počátku je právě ta chebská. Tu pak téměř doslovně převedl do většího formátu (GASK Kutná Hora), ani ten však nebyl podkladem k definitivě. Na dalších tří změnil kompoziční řešení, především otočil koně. Teprve jednu z nich převedl do výsledného obrazu.

Samotný počet studií naznačuje, že obraz zaujímá v Preislerově díle přelomové místo. Jak ve své interpretaci doložil Petr Wittlich,[1] souvisí se zážitkem z významné výstavy Edvarda Muncha v pražském pavilonu spolku Mánes v únoru a březnu 1905. Preisler pro ni navrhl plakát a jako čelní představitel spolku v Praze Muncha doprovázel. Jeho obrazy v něm zanechaly tak silný dojem, že právě na základě obrazu Žena a jezdec u jezera byl prý dokonce obviňován z jejich napodobování. Takováto neoprávněná výtka se mohla dotýkat pouze barevnosti, která na rozdíl od obrazů předchozího období založených na černobílé škále (jeho vrcholem se stalo v roce 1904 slavné Černé jezero) byla mnohem diferencovanější a výraznější. Preisler tímto obrazem ve skutečnosti etapu spojenou s tématem jezdce a černého jezera uzavřel a zároveň jím otevřel nové období, v němž se soustředil na problém barvy. Tento proces názorně demonstrují i studie. První dvě jsou ještě založeny na polaritě černé a bílé, do níž zasahuje jen akcent červeně a žlutě, v dalších třech už se barvy, odvíjející se od dominantního tónu ženina šatu, uplatňují silněji.  Změna koncepce zasahuje i filozofii ikonografie: stylizovaná žena-sfinga přestává být dekadentní femme fatale a mění se v dívku personifikující přírodu, jíž je jinoch nedílnou součástí.

[1] WITTLICH, Petr: Preislerova moderní sfinga. In: Jan Preisler: Žena a jezdec u jezera, 1905. Katalog výstavy. Opus magnum, 5. 4.–17. 6. 2012.