Modrozlatočerná plastika

Karel Malich, Modrozlatočerná plastika

1967, dřevo, plastická hmota, mosaz, eloxovaný hliník, v. 73 cm, P 247. Zakoupeno v roce 1989 od autora.

Modrozlatočerná plastika souvisí s účastí Karla Malicha (1924) na mezinárodním kamenosochařském sympoziu v Hořicích v roce 1967. Sochař Vladimír Preclík, který ho organizoval, programově usiloval o to, aby se na něm objevovali umělci zastupující různé přístupy a tendence včetně těch nejaktuálnějších. Karel Malich, který už od roku 1963 vytvářel minimalistické plastiky, pro sympozium navrhl Prostorovou kompozici z několika různě barevných kamenů, na rozdíl od běžné sympoziální praxe ji však nechal realizovat kameníkem. Původně také zamýšlel některé její části natřít barvou, aby potlačil materiálový charakter kamene – jeho texturu, nepravidelnosti, tíži. I to bylo rozporu s myšlenkami, které v roce 1959 stály u počátků sympozií, která vznikla právě v kamenosochařské sféře.[1] Ovšem Malich ve své tvorbě sledoval zcela jiné cíle a také užíval pouze materiály zcela moderní jako kov nebo umělé hmoty, které naopak působily lehce a zcela neutrálně. Se svou hořickou realizací nebyl spokojen, a když ji krátce poté zničil vandal, ani ho to příliš nemrzelo. Po roce 1989, kdy bylo sympozium obnoveno, proto odmítl její rekonstrukci. Ještě v roce 1967 ale centrální část Prostorové kompozice přehodnotil v Modrozlatočerné plastice, jež patří k jeho nejvýraznějším dílům z konce 60. let.[2]

[1] Běžnou praxí pocházející už hluboko z 19. století bylo to, že umělec vytvořil sádrový model, který do definitivního materiálu převedla specializovaná řemeslná dílna. Návrat k umělecké práci s kamenem se odehrával pod dobovým termínem taille directe.

[2] SRP, Karel: Karel Malich. Praha 2006, s. 144.